BONJOUR TRISTESSE jsou takovou mojí srdeční záležitostí. Kapelu sleduji už od samotného počátku, přičemž její debutovou desku "Par Un Sourire" jsem před čtrnácti lety točil poměrně dost pravidelně. Pravda je taková, že se jedná o naprosto klasickou DSBM záležitost o pár riffech obohacenou tradičně odevzdaným řevem raněného zvířete. Přesto se jí podařilo zakořenit tak hluboko, že se k ní vracím dodnes. Je to nostalgické připomenutí atmosféry oněch pozdně letních večerních procházek, kdy jsem rád naslouchal štkaní Nathanaelovu o tom, že je "wieder allein".

Nathanael (jediná persona stojící za tvorbou BONJOUR TRISTESSE) si po vydání "Par Un Sourire" dal dlouhou pauzu a na scénu se vrátil až o osm let později, kdy vydal album "Your Ultimate Urban Nightmare". Na druhé desce opouští osudovou náruč DSBM a vydává se v ústrety post-blackovým hodnotám. Místo, kde dříve byla žiletka, konopný provaz a pocit totálního odevzdání najednou zaujal posmutnělý úsměv, nostalgické ohlédnutí a možná i špetka naděje. Člověk by čekal, že na dalším albu Nathanael tento přístup více rozvine a přinese ještě křehčí post-rockové motivy a nebo se nechá dlouze kolébat na letargických vlnách shoegazingu. Nestalo se tak. Hlavní protagonista místo toho zapálil svícny a okna svého pokoje radikálně zatáhl těžkými závěsy. Dva roky staré album "Against Leviathan!" vrací BONJOUR TRISTESSE (hlavně ve své první polovině) zpět do blackmetalové hry. V nastoleném trendu pokračuje i letošní nahrávka "The World Without Us". Svícny hořet nepřestaly, těžké závěsy propouští ještě méně světla, Nathanael k tomu zapaluje smolné louče a své paže dekoruje stahováky s hřeby velikosti 20. Nová deska je zcela určitě nejtrvrdší a nejvíce blackmetalový počin v kariéře BONJOUR TRISTESSE.

První položka "Running On Emptiness" je pojatá poměrně radikálně (podobně jako "Turmoil" na "Against Leviathan!"), hodně často se jede ve vysokém tempu a Nathanael ječí jako o život. Není to žádné depresivní kvílení či chrčení, je to regulérní blackové krákorání. Samozřejmě jsou zde melodie (viz tvorba BEGOTTEN) a post-blackové vsuvky, ale na druhou stranu i mrazivější kytary připomínající sound NARGAROTH v rámci jejich asi nejznámější kompozice "Seven Tears Are Flowing To The River" ze starého zpěvníku "Black Metal Ist Krieg". Feeling téhle skladby vyplave na povrch ještě o krapítek výrazněji i v poslední skladbě "The Great Catastrophe". Dvojka "Lightbearer" v nasazeném tempu nepolevuje, ba co víc, mnohem více přitápí pod kotlem. Blackmetalová pila tady řeže opravdu ostře, hlavně v první polovině skladby si můžeme o zjemňujícím slovíčku "post" nechat tak akorát zdát. Téměř pořád se sype, krátké odlehčení přijde až v samotném závěru. Jasně nejtvrdší skladba, pod se kterou se BONJOUR TRISTESSE kdy podepsali. Třetí skladba je titulní a počítadlo její délky ukazuje čtrnáct minut a sedmatřicet vteřin. Tady je jasné, že Nathanael musel začít skladatelsky variovat a do blackového základu (který je i v této skladbě výrazný) líčit celou řadu důmyslných pastí na posluchačovu pozornost. Povedlo se. Konkrétně vsadil na ty křehké a současně návykové - jednou se na nás vynoří zasněné kontury Neigeho ALCEST, o chvilku později přijdou na scénu vzletné výšky dobře známé třeba z alb FALAISE a v neposlední řadě dojde i na motivy, jež připomenou atmosféru zapomenutého projektu OLD SILVER KEY.

BONJOUR TRISTESSE poprvé v kariéře natočili desku, která není úplně jiná, než její předchůdkyně. Ke změně stylu tentokrát nedošlo, Nathanael se DSBM už tolik nezabývá, stejně tak polevil (až na titulní skladbu) v četnější integraci post-blackových sekvencí. Těch si ostatně užije dost v řadách HERETOIR, a to i přesto, že zde neokupuje pozici hlavního skladatele. Místo toho začal klást důraz na blackmetalovou stránku věci. Výsledkem je nahrávka, kterou tolerantní blackmetalista může jen s mírnými obavami pustit na večírku svým konzervativnějším a stylově pravověrným kamarádům. Posměšky za vyměklost si samozřejmě vyslechne, stejně tak ale dojde na uznalé pokývání hlavou (viz výše zmíněné šlehnutí bičem "Lightbearer"). Nejedná se o nic složitého, není třeba v tom hledat nějakou vědu či skryté významy. Black metal pro širší posluchačskou obec. BONJOUR TRISTESSE opět natočili desku, ke které se budu vracet stejně tak spolehlivě, jako k mému milovanému basic DSBM zpěvníku "Par Un Sourire".